With love from Dresden!

Krásné páteční ráno!

Štědrý den je za námi a já doufám, že jste si ho všichni užili, strávili ho se svými milovanými, našli pod stromečkem své vytoužené dárky a přejedli se

 alespoň s půlky tak, jako já. A co je horší, dnes mě čeká návštěva babičky a tet v Jižních Čechách... což je sice skvělý výlet, ale bude tam zase hora jídla

a já mám na všechno hrozně velký oči a tak se cpu a cpu, i když se to do mě pomalu ale jistě prostě NEVEJDE. Přišla totiž moje oblíbená část roku, kdy

 můžete jíst všechno a kolik chcete, protože všichni jí všechno a přejídaj se, a tak všichni hromadně přiberem, abychom to zas v lednu hromadně shazovali.

 Ale kdo by si s tím dělal hlavu, když moje babička s mámou letos napekly přes 60!!! kg cukroví (což nevážím ani já, žejo) a někdo to prostě sníst musí.

 A ten někdo jsem JÁ, heh.

Teď ale k hlavnímu tématu - v pondělí jsme byli s K♥ v Drážďanech! Kdo čte pravidelně blog, ví, že jsem tam hrozně chtěla, protože jsem tam nikdy

 nebyla. A asi se tam chtělo hrozně moc jenom mně, ale protože on je prostě největší láska, obětoval se a jel se mnou :D

STARBUCKS STORY: Přímo v rohu trhů stál Starbucks - YES! Znáte ten pocit úlevy, když víte, že to, co si objednáte znáte, a tak se nemusíte bát, že utratíte

 nesmyslně eur za něco, co není vůbec dobrý? Tak jsem teda nakráčila suverénně do Sbux s tím, že si dám svoje oblíbený Toffee Nut Latte. Jenže co čekalo

 vevnitř byl naprostej šok. Pokladní mluvila německy, i když moc dobře věděla, že jsem cizinka. Ale co.. vím přeci, co chci. Tak jsem si nahlásila svoje tall 

TNL a slečna mi bez jediného úsměvu opět v němčina zabručela částku. Když jsem jí tedy slušně anglicky požádala, zda mají bezlaktózové mléko, opáčila

 jen protivné "JA". Možná jsem v ní vzbudila dojem, že jsem jedna z těch, co v kafi nesmí mít ani gram cukru a tak se začala ujišťovat, jestli chci šlehačku 

- Jo, chci, kdyby ne, tak ti to řeknu. Na žádost, zda si můžu vzít na památku tu fantastickou Octoberfest kartičku zase něco zabrblala a tak jsem si 

ji prostě vzala a zaplatila. A co jsem tedy dostala za kafíčko? Malé ToffeNut samozřejmě bez šlehačky!! (i když na něm dokonce byla značka WC 

- šlehačka), beze jména a nedala bych ani ruku do ohně za to, že tam bylo správné mléko. Jedním slovem HRŮZA.

Jako správní Češi jsme samozřejmě zamířili do Primarku. Nikdy jsem tam nebyla a musím říct, že zas TAK hotová jsem z toho nebyla. Možná by bylo lepší

 tam jet v době, kdy by tam nebylo milion Čechů, kteří mají v taškách 2 miliony věcí na vyzkoušení (a nakoupí za 3 miliony, aby se jim to vyplatilo, když 

už projeli ten benzín, žejo). A i když jsme tam strávili docela dost času, koupili jsme toho maličko. Milým překvapením bylo, že mě naprosto všude pustili

 s tím kafem, v žádném obchodě mě nikdo na nic neupozornil a vlastně to bylo všem docela fuk. A když už mluvím o tom kafi, dokonce jim nevadí ani psi.

Tím se dostávám k naší HOLLISTER STORY. K♥ se celou dobu strašně těšil do Hollistera. Plán, že si najdeme adresu na internetu ztroskotal stejně rychle

 jako pokus o připojení na Sbux wifi. Když už to vypadalo, že ho prostě nenajdeme, nakonec jsme ho objevili. A po tom obchodě celou dobu chodil pán s

 kníračem, načež zašel do kabinky a převlíkal se, zatímco pejsek podlezl kabinku a i když byl na vodítku, ťapkal tam po celé té místnosti :D A co udělal

 prodavač? Místo toho, aby ho upozornil, klekl si na kolena a začal psa drbat! :D Tohle by se u nás prostě nestalo :D