Pokud sledujete
Domču, už jste asi četli její dnešní článek o tom, jak jsme byly včera cvičit. Když jsme se domluvily, ještě jsem netušila, že ten den půjdu
do práce na 5:30 (love you, Starbucks) a z práce půjdeme rovnou cvičit do parku na street-workoutové hřiště. Nikdy jsem tam nebyla, ale vždycky se mi to
hrozně líbilo a tak jsem se těšila, že si to konečně vyzkouším. No, původní plán vůbec nevyšel podle představ. Byl to sice nakonec fakt zážitek, jenže o
zábavu se nakonec nepostaralo cvičení nýbrž nechtěná nemilá společnost.
Měly jsme v plánu jít si zacvičit
ven, abychom furt nechodily jen do fitka. Já se těšila, jak vyzkouším nové
boty, nějaký cviky a že nebudu cvičit sama.
Vždycky, když jsem chodila v létě běhat kolem Vltavy sledovala jsem street-workoutery (nebo jak se jim říká?!) a říkala si, jak musí být fajn si
zacvičit venku, když je takhle hezky. Vždycky to vypadalo tak lehce, ale je to teda pěkně těžký. Takže bohužel, ale víc jsem toho nacvičila na
lavičkách v parku než na samotném hřišti. #Třebapříště.
Vždycky jsem si říkala, že je škoda, že to hřiště nemám o něco blíž (i když na doběhnutí to zas tak daleko není). Jenže běžet v téhle zimě a pak se
pokoušet s promrzlýma rukama něco cvičit by asi nebylo příliš efektivní. Tak jsem si akorát potvrdila, že si asi mnohem líp zacvičíte, když se trochu
proběhnete, najdete si schody nebo nějakou takovouhle sympatickou lavičku a uděláte si pár sérií dřepů a těhlech kliků a budete spokojení, protože
tyhle cviky všichni zvládnem.
A teď vám popíšu tu naší nemilou návštěvu. Představte si následující situaci:
Jdeme s Domčou na to hřiště a přemýšlíme, co bychom tak mohly cvičit, protože jsme na ničem podobným ještě ani jednou necvičily. Zkouším teda
nějaké cviky na břicho, načež přichází podivný kluk v manžestrácích a svetru!!!, pustí si nahlas Katy Perry z mobilu, cvičí a civí. Když si teda po asi
deseti vteřinách všimne, že má Domča foťák, hlásí "A vy jste jako JŮTUBERKY?". Jasně, no. S klidem mu odpovíme a pokračujem podle sebe
načež si neodpustí poznámku, že u toho Domča "sice dobře vypadá, ale to je tak všechno". Když pak teda začnu dělat cvik na ruce a chvilku v něm
držím, aby to Domča mohla vyfotit a nebylo to rozmazaný, prohlásí "Jo aha, ty jenom děláš, že cvičís, abys to vyfotila, ale vlastně vůbec necvičíš".
Bez reakce pokračuje ve své moudré přednášce o cvičení a předvádí nám shyby na jedné ruce s nějakým řemenem (ach to ego, gratuluju), oznámí
mi, že vlastně vůbec nemám svaly na zádech ani ramenou, protože udělám sotva jeden shyb. A když z našich pohledů pochopil, že už nás asi fakt štve,
utrousil, že "to nevadí, protože ten neumí skoro žádná holka". Tak to se mi teda ulevilo, že mu to nevadí! Takže jak řekla Domča: OK, kluku, možná
neudělám shyb bez naskočení a mám podle tebe "slabý ramena" (sorry, že na benchpressu zvednu jen 38kg), ale mám zas dost velkou sílu na to, abych
ti squashovou raketou urazila hlavu. Každý umíme něco jinýho, žejo :)
Jelikož nám už pomalu docházely nervy, šly jsme se převlíct a že teda půjdem. Najednou se nás Mistr Manžestrák přišel zeptat, jak že se to teda na tom
internetu jmenujem, že by se na nás rád podíval. A když ho Domča odpálkovala začal s kecama, že to nemyslel vůbec zle. Jooo, jasně.
Ani bych se nedivila, kdyby přišel domů a začal googlovat všechny blogerky jen aby nás našel :D
Nikdy jsem nechápala, když mi někdo říkal, že cvičí jen doma, protože nesnáší chodit do fitka. Že na těch strojích neumí cvičit a že tam všichni blbě
koukaj. Říkala jsem si, že jsou to jen výmluvy nebo lenost někam jezdit. Teď už to ale chápu. Ten pocit, když nevíte co a jak cvičit a někdo na vás
civí z dvou metrů je ponižující. A nedejbohu, když k tomu má ještě takový blbý připomínky, jako tenhle náš rejpálek.
Štítky: fit, funny, nike, street workout, workout
